Něco praktického

Krajku paličkuji v takových šestiletých cyklech. V prvním cyklu jsem se zaměřovala na základy paličkování, různé vzory, půdice. Sbírala jsem tak zkušenosti a rozšiřovala si repertoár do dalších let. Paličkovala jsem jednoduché obrázky, později si navrhovala vlastní vzory. V dalším období jsem se naučila paličkovat vláčkovou krajku. Rovnou metráž, rohy, okolky, ovály, různé patvary a velmi záhy jsem si uvědomila, že jakmile člověk pochopí základní techniku a pravila, je to vlastně hrozně jednoduché a kromě nekonečných možností vzorů mi vláčka už nemá moc co nového nabídnout. Vytvořila jsem Pegasa s vláčkovými křídly, masku, fialového draka. Jako výplň prázdného prostoru se vláčková půdice osvědčila na výbornou, ale co dál?

Souhrou náhod za mnou přišla jedna z kurzistek s prosbou, zda bychom mohly na kurzu z vláčky paličkovat i něco jiného, než jen obrázky, chtěla něco praktického! Naprosto přesně jsem rozuměla tomu, čeho se dožaduje, ale byly jsme na tom obě stejně. Zeptala jsem se tedy, co by si pod tím představovala v naději, že nás to obě posune někam dál. Bohužel nedokázala odpovědět. Paličkovaly jsme okolky, obrázky, krajku na šaty, na šály, kabelky, vložily jsme do vláčky Doležalovo půdice, věnovaly jsme se krakovanské krajce, zkoušely jsme západoevropské vzory a půdice, ale v konečném důsledky vše z toho byly jen cvičné práce pro něco dalšího, pro něco konečně trochu praktického. A od té doby hledám, zkouším a vymýšlím, co dál. Před dvěma lety započalo toto mé poslední šestileté období a nejsem si tak úplně jistá, zda za čtyři roky opravdu skončí. Možná to vzdám, možná objevím něco, co mě nadchne natolik, že už s tím nebudu chtít přestat a konečně se ustálím, možná je to nikdy nekončící cesta za vývojem jedné z nejkrásnějších krajek na světě.